Březen 2013

It´s a beautiful day...

30. března 2013 v 18:17 | blond-and-bitchy
Good afternoon girls :)

jak se máte? Já jsem jela k rodičům - už jsem tu 4. den a mám se nejlíp :D peču a vařim a razím tu veganskej zdravej styl a naši to kupodivu dlabou :D dneska jsem byla nakupovat (pozor - s matkou a ani sme se u toho nezabily...), bylo od ní hezký, že mi nějaký věci zaplatila...:). Tatínek odjel na chatu, doufám, že se s ním ještě uvidím než budu muset jet zase k sobě a do práce...Odeslala sjem podklady ke státnicím i bakalářce na přečtení konzultantovi..doufám že mi to nějak schválí :) jinak se učím na příjímačky a baví mě to :) dneska se ještě chci zhulit a koukat na Harryho Pottera...

ale jinak to stojí za pytel, mám takovou divnou náladu...

zajímá vás co třeba jím? tak viz dále

snídaně: půlka banánu, ananas
svačina: žitný chleba s tofu pomazánkou
oběd: zapečené brambory s brokolicí, tavenýrem, žampiony a ovesnou smetanou
svačina: kousek mrkvového koláče, datle
večeře: pečené brambory s lilkem, salát (salát + půl okurky + zálivka) viz fotka :)


Calm down...and smoke weed

25. března 2013 v 8:07 | blond-and-bitchy
Hi girls :)

jak se mají moje děvčata? Hubnou? cvičí? kašlou na to?
Děkuju vám moc za reakce na předchozí článek :) ste zlatíčka.

No u mě...hodně práce. Ta bakalářka není vůbec legrace. Ale nějak to dám :D musim no. Taky se připravuju na přijímačky na Mgr. studium, tak doufám, že alespoň jedna přihláška vyjde...Pokud ne, asi budu hodně zvažovat odjezd do zahraničí.

Co se jídla týká, tak jím :) dost. Ale dobře. Prostě veganský jídlo ej výborný a já mám pocit že se furt cpu. Asi po 2 letech co sem se snažila vyplavat z Any si kupuju ovoce (dřív jsem ho nejedla kvůli tomu že je v tom cukr..blbá jsem byla). A vařím. Hodně. A baví mě to - hodně :D

Taky jsme začala brát pipule. Máte někdo zkušenost s Mercilonem? Mě to totiž moc dobře nedělá, ale všude na netu a i doktoři píšou, že si to prostě musí 1. platíčko ´sednout´. Tak nevím. Doberu to a pak to doktorovi kdyztak hodim na hlavu :D

Jinak se v dubnu chystám na výlet se svojí kamarádkou. Jedeme si na 3 dny odpočinou do města na Dunaji :) Bude to určitě krásně odpočinkový, moc se těším.

Chlapi? Zmrdi do jednoho. Můj ex-přítel, co teď slavil roční výročí mi minule povídá, že jsem největší cynik co zná. No jsme. Je lepší nelítat na obláčku. Prostě něco je asi blbě. Nevím, nemám náladu ani nervy to řešit.

Taky mám pár nových kérek a nově červené vlásky :) uvažuju taky o piercingu zase...a mám výbornou motivaci proč se sebou něco dělat (viz dále, schválně kdo uhodne:))

A bya jsem běhat. Poprvé letos. V sobotu ráno. A málem sem umřela, ještě teď mě všechno bolí :D před chvilkou jsme docvičila (jenom lehký ranní protažení) a teď se chystám do práce.

Krásný den holky :*



How being vegan actually saved me.

3. března 2013 v 18:05 | blond-and-bitchy
Good evening girls :)

Víte...dnešní článek se bude věnovat něčemu, co máme všechny společné. Ať tomu říkáme jak chceme - problém s jídlem, ana, mia, ZP....je to jedno pořád je to problém.
Je těžké se tomu postavit. A ještě těžší ten stav udržet.

Samozřejmě, že se z toho nedá dostat ze dne na den, a pořád hrozí, že se to vrátí. Je to každodenní boj, abych nepočítala čísla pomalu i u vody. Bojuju s tím od 14 - teď je mi 22...To je dlouhých 8 let (wow takhle napsaný se to zdá o dost děsivější...). Mně osobně se mia nebo ana vrací. Občas...na měsíc, dva...ale najednou je z toho rok. Rok, který má člověk jako v mlze, ptž si pamatuje jen jediný. Jídlo, zvracení, nejedení. Takhle jsem přišla minimálně o 2 roky. Nikdy se nedozvím, co se v těch měsících mohlo stát kdyby...A jsme ráda za to, čím sem prošla. Zničilo mě to, ale na druhou stranu mě to posílilo. Ale tímhle bych chtěla říct všem vám, které máte nakročeno -> NEMÁ to cenu. Vážně ne. Přála bych si abych an to přišla dřív. Co mi pomohlo? Kupovidu to, že jsme se dala na striktnější formu vegetariánství na veganství. Nejím nic živočišného, a páni, divily by jste se , holky, jak moc mňam to může být....K tomuhle životnímu stylu jsme se vrátila asi po 3 letech....a po 14 dnech mám dole minimálně 2-3 kila. Nemám hlad, vlastně jsme úplně přecpaná. Ale nutím se jíst víceméně 5x denně, snažím se. Jasně, že někdy se mi jíst nechce..ale donutím se. Konečně jsem na sebe pyšná. Dodělávám školu a jsem relativně v pořádku...
Teď po takové době se cítím dobře a jsem schopná jíst i úpřed určitým počtem lidí. Kolik jsme toho ztatila tím, že jsme se cítila ošklivá, málo hubená a né dost dobrá? Nevěřím, že by se ana nebo mia neozvaly,...někdy. Vím, že tam pořád jsou, někde vzadu v mojí hlavě....Ale budu s nimi bojovat dokud budu moct.
A třeba...třeba teď i přijde správný čas na lásku. I kdyby ne...pořád jsou tu lidi, o kterých vím, že mě milují a budou mě chránit, ať se děje cokoliv.

Pamatujete...to, že budete hubené z vás krásky z časopisů neudělá. Nemusíte mít 90-60-90 na to, abyste byly krásné a mohli se nádherně oblékat (jen tak mezi náma, beztak vypadá oblečení líp na holce co má alespoň trošku tvary), kluci rádi an modelky koukají...ale není jich ani 1% kteří by zvládli s modelkou dýl být.

Bojujte. Buďte statečné a nebojte se říct si o pomoc.

MIluju vás.